Září 2007

a další diplomky

30. září 2007 v 20:28 | Šárka Vrbková |  Moe diplomky

a etě trochu umění;-)

29. září 2007 v 12:03 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky

blogový řetězák

29. září 2007 v 12:00 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky
Jestli se chceš do tohohle řetězáku připojit,tak si ho zkopči na svůj blog
a připiš svoji adresu blogu na konec až za všechny ostatní....

jak odpálkovat kluky!!!!

29. září 2007 v 11:58 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky
Kluk: Je tahle židle volná?
Holka: Je, a ta moje bude taky, jestli si přisedneš.

Kluk: Vidět tě nahou, umřu štěstím!
Holka: Vidět tě nahého, umřu smíchy.

Kluk: My jsme přece v baru za stejným účelem!
Holka: Jasně, jdeme sbalit nějaké roštěnky!

Kluk: Neviděli jsme se už někde?
Holka: Je to možný, dělám recepční na klinice pohlavních chorob!

Kluk: Pojedeme k tobě nebo ke mně?
Holka: Oboje: každý k sobě!

Kluk: My jsem se už někde viděli?
Holka: Jasně, proto už tam nechodím.

Kluk: Pro tebe půjdu až na kraj světa.
Holka: A můžu tam do tebe strčit?

Kluk: Ty jsi opravdu jiná než ostatní holky!
Holka: A jaký jsou ostatní holky?
Kluk: Pěkný

zlatá maminka ;-))

29. září 2007 v 11:49 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky

super pařba z bravíčka

29. září 2007 v 11:41 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky

Jak naštvat lidi??!!

29. září 2007 v 11:39 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky
heh,sice se to trošku minulo s tematem tohoto blogu ale já to semka prostě musela dát,páč něco jak fakt sranda xD!!!

1. Pojmenujte svého psa "Pes."

2. Každému s kým mluvíte na všechno odpovídejte "to si jenom myslíš."

3. Dívá-li se s vámi někdo na televizi, přepněte na jiný kanál 10 minut před skončením filmu.

4. Pokud s někým mluvíte, opakujte po něm vše co řekl formou otázky.

5. Ptejte se lidí, jakého jsou pohlaví.

6. Lžete ohledně očividně zřejmých věcí, jako je například denní doba.

7. Nechte si nazdobený vánoční stromeček až do září.

8. Okusujte vypůjčené tužky.

9. Když jdete do divadla na operu, zpívejte spolu s herci.

10. V jukeboxu pusťte tu samou písničku 15x.

11. Když odcházíte od kopírky, nastavte ji na 200% zvětšení, nejtmavší mód, papír A5 a 99 kopií.

12. Pořvávejte a mávejte na cizí lidi.

13. PIŠTE POUZE VELKÝMI PÍSMENY.

14.Notujte si nahlas znělku z Milionáře a neustále ji opakujte .

15. Každou větu začněte s "O-la-la"

16. Když s někým mluvíte, čichejte k jeho ramenům.

17. Dávejte si nohy na stůl.

18. Mluvte s brněnským přízvukem.

19. Každé dvě vteřiny přepínejte televizi na jiný kanál.

20. Volejte na náhodná čísla a říkejte, že držíte jejich dceru jako rukojmí.

21. Mluvte tak tiše, aby vám nikdo nerozuměl.

22. Říkejte každému, že jste bratranec Miloše Zemana.

23. Foťte lidi chodící po chodníku, zasmějte se na ně a rychle utíkejte pryč.

24. Vytahujte lidem z knih záložky.

25. Zavolejte na operátora. Při otázce "Jak vám můžu pomoci?" odpovězte "Ne, díky, jen se tu rozhlížím."

Promin

29. září 2007 v 11:27 | Šárka Vrbková |  ♣Zkutečné+vymyšlené přííběhy♣
Promiň
Pro Ann to byl skvělý den. Odcházela ze školy s pocitem, že snad přece jen svítá na lepší časy a letošní vysvědčení možná neskončí úplnou katastrofou. Kim šla vedle ní a stejně jako její nejlepší kamarádka se usmívala. Měla radost z jejích úspěchů, kterých poslední dobou bylo poskrovnu. Kolem nich probíhaly mladší děti, těšící se z krásného letního počasí. Obě dívky zamířily k Ann domů. Byly tak, jako každé pondělí domluvené a už se nemohly dočkat ledového čaje, nabízející alespoň dočasně zapomenout na úmorné horko. Hodiny ukazovaly druhou hodinu a oběma už začaly stékat pramínky potu po zádech. Konečně. Venkovní vchod, výtah a vstupní dveře bytu ve čtvrtém patře. Tady Ann už několik let bydlela. Odemkla a stejně jako vždycky si obě odhodily tašky do jejího pokoje. Dopadly naráz a společně s Kim se tomu naučenému stereotypu musela zasmát. Odešla do kuchyně a už chtěla křiknout "Ahoj", když si všimla, že mamka tu není. Ač se s ní poslední dobou hádala, měla ji moc ráda a věděla, že bude nadšená, až jí poví o škole. Na angličtinu se opravdu poctivě učila a už se moc těšila na maminčinu nefalšovanou radost. Prošla celým bytem a mířila do ložnice. Čas od času ji trápila bolest hlavy. Ann to věděla a tak tušila, kde hledat. Jindy by jí nerušila a v klidu nechala odpočívat, jenže dnešek byl mimořádný. Nemohla se dočkat. Stiskla kliku a jemně otevřela. Přece jen jí nechtěla probudit moc prudce. Vešla a nahlédla na postel. Ležela tam. Znala maminku dost dobře, nikdy neměla tvrdé spaní.

"Mami? Víš jak jsem ti říkala o tý písemce?" začala potichounku a šla pořád blíž. Našlapovala jemně jako kočka. Sama neměla náhlá probuzení ráda. "Z angličtiny. Přece ta, jak jsem se na ní tak dlouho učila." Ann se posadila na pelest a čekala na nějakou reakci. Až otevře oči, usměje se a ona bude moci všechno povědět. Odhrnula maminčiny kaštanové kadeře z obličeje. Radostný úsměv vystřídalo zděšení. "Mami!" zašeptala v šoku. Na matčiných lících byly stále ještě patrné mokré cestičky zbarvené černotou řasenky. V jedné ruce svírala papír, který vypadl, když se jí Ann snažila trhanými pohyby přivést k životu.

"Ann? Kdepak jsi s tím pitím?" vkročila rozesmátá Kim do ložnice. Úsměv z tváře však rychle zmizel. Ztuhla. Nohy jí ztěžkly a s tisíci otazníky v očích se zadívala na kamarádku. "Co se děje, Ann? Co se stalo?" Odpovědí jí zůstal jen slzami zalitý zoufalý pohled. Ann se sesula k zemi. Znovu jen vydala tichou otázku, která byla zároveň prosbou. Prosbou o cokoliv, co by vyvrátilo skutečnost, že její milovaná maminka je mrtvá. Po tvářích se jí řinuly slzy a Kim stála jakoby přikovaná mezi dveřmi. Nemohla uvěřit tomu, co před sebou právě vidí. Ann vyskočila a začala s matkou zase cloumat. Křičela nesrozumitelné věty, ale hlavně křičelo její nitro. Pak upadla na zem a rozvzlykala se. Až teď se Kim vzpamatovala. Opatrně přistoupila a vzala dívku kolem ramen. "Annie, co se stalo?" "Ona, ona je mrtvá. Mrtvá. Ona..." Říkala to tak nevěřícným hlasem, jakoby stále nevěřila. Kamarádka se jí snažila zvednout. "Pojď, půjdeme do tvýho pokoje." Sama se klepala, ale Ann potřebovala někoho, kdo by ji dovedl jinam. Víc než podpírala ji nesla. Pak ji Posadila na postel a začala zmateně hledat svůj mobil. Celá se třásla a nebyla schopná přemýšlet, kam ho položila. Ann ležela schoulená s prázdným výrazem v očích a hleděla před sebe. Slzy dál brázdily krásnou tvář a zapíjely se do polštáře. Kim se na ní podívala a rozplakala se taky. Telefon už držela v ruce, ale neměla tušení, komu zavolat. Až teď se Ann po delší době ozvala. Posadila se a mluvila ke kamarádce. Chtěla, aby odešla, aby tu mohla zůstat sama, bez nikoho. Ta ji nechtěla opustit a nechat samotnou. Ann však trvala na svém. Věděla, že se o ní kamarádka bojí, ale musela odejít. Obě dívky se ocitly přede dveřmi. Kim se na svou přítelkyni dívala prosebným pohledem. Po tvářích jí stékaly slzy, ale Ann jen tiše a klidně opakovala čarovné slůvko "prosím". "Nedělej to Ann, prosím, ne…" Dveře se zabouchly a každá z dívek zůstala na jedné straně. Ann pomalým krokem došla do ložnice. Zavřela oči, jako při očekávání nějakého zázraku. Žádný se nestal. Sklonila hlavu a smířená s realitou prošla stejnou cestou jako ještě před chvílí. Maminčina, teď už téměř průhledná pleť kontrastovala s krásnými hnědými vlasy. Další slaná kapka, vyjadřující účast na neštěstí. Přemýšlela nad tím, co všechno chtěla říct a co už nikdy nebude moct udělat, ale hlavně se stále dokola ptala "proč?". Pustila její ruku, kterou držela v dlaních a pohladila studenou tvář.Tak neživou. Na rtech vykouzlila krátký úsměv a zároveň s ním si další kapka našla cestu ven. Vstala a odešla z ložnice, aby se vzápětí zase vrátila.

Potichu vklouzla do svého pokoje a rozhlédla se. Věděla kam má sáhnout pro věc, kterou potřebuje. Pevně ji stiskla v ruce a zamířila ke dveřím. Správně tušila, že kamarádka neodešla. "Promiň Kim, já musím." Ozvalo se jen tiché zavzlykání "Annie, nedělej to, prosím! Vždyť..." "Taky tě mám ráda" přerušila Kiminy prosby a odešla. Znovu vkročila do maminčiny pracovny a ložnice zároveň. Až teď si všimla papíru na zemi. Jediná věta napsaná maminčiným krásným a nezaměnitelným písmem: "Promiň, Ann." "Neomlouvej se" zašeptala do ticha. Z úst jí uniklo jen tiché zasyknutí. "Mám tě ráda, mami" Po rukou se jí začala valit teplá červená životodárná tekutina. Upadla na zem a poslední láskyplný pohled věnovala matce.

Odpust...

29. září 2007 v 11:20 | Šárka Vrbková |  ♣Zkutečné+vymyšlené přííběhy♣
Odpust´
Byla vedena. Ta, na níž padla volba. Musí být obětována, aby vesnice zůstala v bezpečí. Věděla, co jí čeká. Už se stmívá. Do setmění musí být odvedena na hrad. Nikdo nikdy cestu na hrad nepřežil. Jen jeden mladík kdysi dávno. Vrátil se se vzkazem, že pokud mu jednou bude přivedena mladá žena, nechá lidi z vesnice na pokoji a ochrání ji před nebezpečím. A tak o trvá již tři sta let. Rod onoho mladíka vodil každý rok vyvolenou oběť.
A tak šli dál. Jen on a ta dívka. Už byla skoro tma a hrad se neúprosně blížil. A najednou stáli před branou.
I dívka vešla na nádvoří. Nyní již sama. A někdo jí šel naproti. Neviděla, kdo to je, ale cítila chlad, ač noc byla teplá. Neznámý se přiblížil už na dosah natažené paže.
A pak se neznámý vymrštil a ona cítila, jak ostré tesáky pronikají jejím hrdlem a její teplá krev jí stéká na krk. Neznámý sál krev až do poslední kapky. Pak nechal tělo klesnout na zem.
Vychutnával si tu energii, která mu přecházela do celého těla.
I sklonil se dívce a vzal její mrtvé tělo do náruče zašeptal jen: "Odpusť."

Bílá smrt

29. září 2007 v 11:17 | Šárka Vrbková |  ♣Zkutečné+vymyšlené přííběhy♣
Strašně jsem ti záviděla, jak umíš jezdit na lyžích. Já jsem stála a když jsem se náhodou rozjela, skončila jsem na zemi. Pak sis mě všiml a nabídl mi výuku, souhlasila jsem a tak jsi mě učil celou zimu. Učil jsi mě s láskou. Pak se najednou na vrcholku uvolnil sníh a někdo křičel: "LAVINA." Všichni utíkali pryč. Díval jsi se na mě a beze slova jsi se pustil dolů, kde byli nějací lidé. Myslel sis, že se Ti podaří je zachránit. Neohlédl ses a neslyšel, jak jsem volala: "VRAŤ SE." Na ten den nikdy nezapomenu. Z těch, kdo byli dole, už se nikdo nevrátil, ani Ty. Ale já nejsem sama. Je se mnou náš Míša. Každý rok s ním jezdím na hory. Když se zeptá na tátu, vyprávím mu, jaký byl jeho táta hrdina. Chtěl zachránit život několika cizím lidem a sám s nimi zahynul.

Maminko...

29. září 2007 v 11:14 | Šárka Vrbková |  ♣Zkutečné+vymyšlené přííběhy♣
"Kam zas jdeš?" Tuhle větu nesnáším. Otočila jsem se a odsekla: "Do teď tě to nezajímalo, tak se nesnaž hrát si na mámu." PLESK!!! Rázná facka mě umlčela. "Takhle se mnou mluvit nebudeš! Rozumíš?!" Tahle otázka byla podbarvena výhružným tónem, ale ten mně nenaháněl strach. Chytla jsem se za tvář s otiskem jejích prstů a dala jí pohledem najevo, že pro mě ta facka nic neznamená. "Myslíš si, že se rozbrečím?" počkala jsem, tyhle dramatické pauzy zbožňuju. "Takovou radost ti neudělám. Od tebe mi to je jedno. Od tebe mi je všechno jedno!" Teď už jsem čekala další ránu, která na sebe nenechala dlouho čekat. Máma se chvěla vzteky. Nejspíš si říkala, že jsem parchant po tátovi. Bylo mi to jedno. Dívala jsem se jí do očí a nahodila ironický úsměv. Chvíli jsem jí takhle provokovala a líbilo se mi, jak jí to vytáčí. "Tak já mizím, máti. Sbohem!" nečekala jsem na odpověď. Popadla jsem batoh a zabouchla za sebou dveře. Seběhla jsem schody a vyběhla ven z domu s pocitem vítězství. Procházela jsem ulicemi a vlastně jsem neměla kam ani za kým jít. Dívala jsem se do země. Nenáviděla jsem pohledy lidí. Hlavně ne těch důchodců, co se pozastavovali nad mým zevnějškem. Já na to byla hrdá. Dlouhé rozpuštěné vlasy, pecka v nose, černý linky kolem očí a výrazná rtěnka. Dlouhý černý kabát po kotníky a vlastně všecko, co mám na sobě, je černý. Miluju černou možná i proto, že máma ze mě chtěla mít panenku a černá je jakási forma vzpoury. Co mi je do lidí. Procházím městem a ten odporný stereotyp mě ubíjí. Nesnáším panelová monstra, špinavé ulice a davy lidí. Najednou jim nevěnuju pozornost. Vracím se myšlenkami k mámě. Nikdy se nechovala jako máma. Spíš jako nezodpovědná starší ségra. Kolikrát jsem jí sbírala opilou na chodbě našeho paneláku. Kolikrát mě uhodila. Je mi to líto, ale nechci si to přiznat. Chtěla bych mít mámu jako jiný lidi. Vlastně ne nechci. Nikoho nepotřebuju. Tímhle ukončím tok svých myšlenek a raději se vracím domů. Odemknu vchodové dveře a na chodbě potkám pár sousedů. "No to je ale mládež, ani nepozdraví." Stěžuje si ta stará rašple, co bydlí pod náma. Ušklíbnu se a raději vyskáču schody po dvouch. Rozrazím dveře bytu a hned zalezu k sobě do pokoje. Na posteli leží krabice. Už se chystám vyběhnout do kuchyně a začít vřískat něco o tom, že můj pokoj není skladiště, ale zarazí mě obálka položená vedle krabice. Zvědavost mi nedá a otevřu jí. Je v ní dopis. Podle písma poznám, že je od mámy. "Ahoj Koláčku….." Takhle mi říkala, když jsem byla malá, prý jsem byla sladká a kulatá jako koláček. Musím se usmát. "…….vím že jsem nebyla dobrá máma, ale vždycky jsi byla to nejlepší v mým životě. Chtěla bych to napravit a tolikrát jsem se snažila najít si k tobě cestu, ale nějak to nešlo. Snad si jednou na mě vzpomeneš jako na mámu, která tě milovala a zapomeneš na naše hádky a facky. MILUJU TĚ a na to prosím nezapomínej……. Máma." Nevěřícně koukám na poslední řádky dopisu. Položím ho na postel a odklopím víko krabice. To, co v ní najdu, mně totálně vyrazí dech. Starý fotky, obrázky co jsem malovala jako malá holka, moje dětský botičky a spousta věcí, o kterých jsem ani netušila, že by si je mohla schovat. Jsem velká holka a ty přece nebrečí. To jsem si často říkávala, ale teď to nešlo. Rozbrečela jsem se jak želva. Vyskočila jsem z postele a vyběhla z pokoje. "Maminko!" Poprvé po mnoha letech jsem řekla tohle slovo. Běžela jsem do kuchyně, ale nebyla tam. Nebyla ani v obýváku. Třeba je venku, napadne mě. Vyběhnu z domu a vidím ji stát na druhé straně ulice. "Mami!" bezmyšlenkovitě se rozběhnu přes silnici za ní. Dívám se na ni a směju se. Neslyším skřípot brzd, jsem šťastná, že mě má ráda. Cítím jen tupý náraz a tu strašnou bolest. Vidím ji, jak se nade mnou sklání a pláče. "Neplakej, taky tě miluju víš…… Maminko." Neslyším její nářek ani zvuk přijíždějící sanitky. Cítím to štěstí, že mě má ráda. Konečně mám mámu. A jí navždy bude znít v uších první a poslední MAMINKO, které jsem řekla po tolika letech.

věděli jste že..??

28. září 2007 v 20:46 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky
...zapalovač byl vymyšlen před zápalkou?
...23% kopírek je poškozeno lidmi,kteří si na ně sedají,aby si namnožili svá ctěná pozadí???
...otisk jazyka je podobně jako otisky prstů unikátní pro každého člověka???
...Samička tarantule zabijev průměru 90% svých mláďat. Asi se řídí heslem "silnější přežije".
... že je nemožné si olíznout jazykem vlastní loket?
... že po dobu svého života sníte během spánku okolo 70 kusů hmyzu a 10 pavouků?
... že krysy a koně neumějí zvracet?
... že sloni jsou jediná zvířata, která neumějí skákat
...při kýchání se zastaví všechny tělesné funkce. Dokonce i srdce!
...asi 6 měsíců života prostojíme na červenou
...v americké Kalifornii je zákonem zakázáno jedení pomerančů při koupání.Zajímalo by mě,jesli policie kontroluje lidi i doma ve vaně,jestli si náhodou nepochutnávaj na pomerančích:-)
...na každých veřejných záchodcích je nejméně používaná,a tudíž i nejvíc čistá první kabinka!Je to proto,že si všichni myslí opak a vybírají si skoro vždycky tu nejzvdálenější
...je vědecky dokázáno,že i kdyby ses celý den válel na gauči u televize,vyprodukuje tvoje tělo víc než 1 litr potu!A pak že kdo nic nedělá,ten se nezpotí...
...světový rekord v plivání melounových zrnek je asi 14 metrů.Opravdu velmi důležité pro vývoj světa:-)
...nejpotetovanější muž na světě se jmenuje Tom Leppard a je za Skotska.Tetování mu zabírá 99,9% celého těla.Kérku nemá je v uchu a mezi prsty.
...na slízání jednoho lízátka je zapotřebí v průměru 142,18 líznutí.Teda jen v případě,že ho hned nerozkousneš.-)

fůjky,jiné využití CD

28. září 2007 v 20:45 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky
Fakt šikovná žena,slečna nebo,co to je......to jen tak někdo nesvede!!!!

co se stane za pouhou minutu??

28. září 2007 v 20:42 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky
...112 lidí na celém světě zemře a 260 dětí se narodí,čímž se zvýší světová populace o 148 lidí za minutu
...je na celém světe posláno 50 000 esemesek
...je na celém světě ohlášeno 133 zločinů

proč je lepší být klukem??

28. září 2007 v 20:40 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky
*Všechno na tvém obličeji může zůstat v přírodní barvě.
*Na prázdniny potřebuješ maximálně jeden kufr.
*Všechno vyžehlíš obyčejnou kytkou.
*Fronty před pánskými záchody bývají kratší minimálně o 80%.
*Můžeš si dovolit zmoknout i v bílém triku.
*Nemusíš s sebou všude nosit kabelku.
*Tvé příjmení ti zůstane až do smrti.
*Po probuzení můžeš vypadnout z bytu do deseti minut.
*Nemusíš se holit níž než na krku.
*Lidi ti neciví na hrudník,když se s nimi bavíš.
*Můžeš sedět s koleny od sebe a nezáleží na tom,co máš na sobě.
*Dokážeš si sám otevřít sklenici s marmeládou.

inzeráty

28. září 2007 v 20:39 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky
Jste mladý, vzdělaný, zkušený a komunikativní?
Jste připravený pracovat s plným nasazením?
Chcete vydělávat 90 tisíc měsíčně a cestovat po celém světě? Pokud ano, tak běžte do prdele! My hledáme truhláře
Inzerát v novinách, v sekci hudební nástroje:
"Vyměním manželku za jiný bicí nástroj".
Reklama: REDBULL Vám dává křídla, PITBULL Vám bere ruce!
Vyměním sekundové lepidlo za třísekundové.
Zn. NESTÍHÁM LEPIT!
Hledá se tchýně, kdo jí najde, dostane přes držku.
Inzerát: Mladý, pohledný, dobře zabezpečený muž s vysokoškolským vzděláním a dobrými kontakty. Mám dvě auta, rodinný dům a vilu v Karibiku. Zn.: Nehledám nic, jen se chválím.
Hledám peníze. Zn.: Můžou být i s mužem.
Seznamka: 67 lety, ošklivy, tlustý, nevzdělaný, neuspěšný a nevychovany muž hledá ženu opačných vlastnosti.
Vyměním babičku za tenisák.
Zn: málo skáče
Inzerát: Vyměním ojetého Pionýra za neojetou pionýrku.
Vyměním flašku za vysavač...poznámka:přestal se vysávat,začal sem nasávat!!!

slovníček ůůpa sqwělýý

28. září 2007 v 20:36 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky
příchod do školy - cesta na popravu

škola - věznice

naše třída - planeta opic

pětka - chléb náš každodenní

vyučování - smlouva s ďáblem

prázdniny - sladká slova svobody

tělocvik - BBC

literatura - nedělní chvilka poesie

dílny - urob si sám

sborovna - sídlo nepřátel

rozhlas-kriminální ústředna VB

uklízečka - dívka na koštěti

školník - mstitel s píšťalkou

šatna - vlčí doupě

tahák - skrytý pramen

volná hodina - sůl nad zlato

dějepis - film pro pamětníky

jídelna - otrávené plyny

za školou - volání divočiny

čistící četa;-))

28. září 2007 v 20:32 | Šárka Vrbková |  kravinky a blbůstky

jejky mám další diplomky

28. září 2007 v 18:38 | Šárka Vrbková |  Moe diplomky
díííííííky mocíííík jsou sqwělýý